Přeskočit na obsah

Stránka:Karel Dostál-Lutinov - Duch Německa - 1917.djvu/64

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
62
Goethe: Pěvec

Ten řetěz nosiž kancléř tvůj,
tíž tuto jemu podaruj,
když jiné tíže snáší.

„Já zpívám, jak pták šveholí,
když v loubí bývá s jarem,
a zpěv, jenž z hrdla hlaholí,
mně bohatým je darem.
Leč, smím-li prosit, jedno přej:
Nejlepší doušek vína dej
mně v ryzí zlato nalít!“

A zvedá pohár k zpráhlým rtům:
„Ó doušku sladké vláhy!
Ó blažen přešťastný ten dům.
kde dar ten není drahý!
Mne vzpomeňte, kdy blaze vám
a Bohu děkujte, jak sám
já za tu číš jsem vděčen!“