Stránka:Karel Dostál-Lutinov - Duch Německa - 1917.djvu/38

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
36
Schiller

Král přítel ustupuje v hrůze:
„Ó, šálivá je štěstí chůze!“
dí s ustaraným pohledem.
„Jen pomni, na nevěrné hlati
se štěstí tvého loďstva klátí,
jak snadno bouř je srovná s dnem!“

A ještě nežli dořek slova,
už jásot přerušil jej znova,
jenž od přístavu sem se nes.
Obklíčen skvosty cizích prací
se k domoviny břehům vrací
stožárů lodních bujný les.

Host královský tu stojí v žase:
„Dnes tvoje štěstí usmívá se,
leč boj se jeho vratkosti!
Voj Kreťanů, všech zbraní znalý,
se s válkou ku tvé říši valí
a už je v samé blízkosti.“

A nežli domluvil, už „Sláva!“
dav lidstva z lodí sem se dává
a „Vítězství!“ hřmí do dálky.
„Už padla nepřátelská metla,
Kreťany bouře v moře smetla,
jsme volni opět, bez války!“

To slyší přítel v ustrnutí:
„Zvát tebe šťastným vše mě nutí!
Přec o tvé blaho chvějí se: