Schiller psal předmluvu k Vertotovým Dějinám řádu johanitského, přeloženým od Niethammra, a nalezl v knize místo, které jej zvláště vábilo. Stalo se za velmistra Heliona de Villeneuve (1323-1346), že na Rhodu byl jakýsi ohromný ještěr, jenž dělal velké škody, a měl skrýši 2 hodiny od Rhodu města pod horou sv. Štěpána. Velmistr zapověděl bratřím zápasil s drakem, ale provencalský rytíř Dieudonné de Gozon přestoupil zákaz a zabil draka způsobem v básni líčeným. Rytíř byl po přestálém trestu jmenován komturem a místodržitelem na Rhodu. Hlavu drakovu zavěsili v bráně městské. Později stal se Gozon velmistrem a zemřel r. 1353. Na hrob napsali: „Drakobijce“.
Při svatbě mladého hraběte vzpomíná pěvec příhody, která se ve snu stala na tom zámku jednomu jeho pradědu, rytíři křižáckému. Hořejší „Hochzeitslied“ pokládá se za vrchol formálního mistrovství Goetheova. (Vom Grafen wir singen und sagen so gern.)
Tato báseň 19letého filosofa byla poprvé otištěna 23. dubna 1916 v „Berliner Tageblattu“, který ji obdržel od paní Elišky Förster-Nietzscheové. Verše ty byly ve školní úpravě na Velký Pátek 1864 v Schulpfortě předneseny. Náš překlad pořízen dle původního znění.
