Řecký dějepisec Herodot vypravuje v knize III. 30—44, že v době, kdy perský král Kambyses válčil s Egyptem, žil na ostrově Samosu Polykrates, jenž dobyl ostrova a v letech 532—522 př. Kristem nad ním panoval. Zpočátku dělil se o vládu s dvěma bratry, později však jednoho zabil a druhého, Sylosona, vypudil. S králem egyptským Amasisem uzavřel spojenecké přátelství, jakési pobratimství a pohostinství, a vzájemně si posílali dary. Brzo porazil Lesbijské, kteří pomáhali Miletským. Králi Amasisovi zdálo se přílišné štěstí Polykratovo povážlivým a proto mu dopisem radil, aby darem utišil závist bohů. Polykrates uvrhl do moře smaragdový prsten, vzácnou gemmu, řezanou od mistra Theodora Samosského, ale rybář skvost přinesl v žaludku ryby. Amasis se od něho odvrátil, „aby nemusil truchlit nad pohromou pobratima“. To jest historický podklad básně Schillerovy, který zhustil děje života na jedno místo, jeden děj a jednu dobu dvou dní. Goethe chválí, že balada končí neurčitě, bez udání konců Polykratových. Prostému čtenáři však právě ten konec schází ve výpravné básni. Osud skutečně na Polykrata přikvačil. Byl od perského satrapy Oróta vylákán do Sard a dle pověsti za živa odřen a ukřižován. — Podepsaný použil této látky pro scénické oratorium a snažil se jí ještě dramatičtěji zhustit (na jeden den) a podložit hlubší křesťanskou ideou, která se tu takřka sama nabízí. Oratorium vyšlo r. 1916 v č. 4. „Archy“.
Látku k této baladě vzal Schiller z francouzské sbírky novell „Současníci“ (1780) od Rétifa de la Bretonne. Sluha Fridolin nazývá se v novelle Champagne. Robert sluje tu Pinson nebo Blero, jenž z řevnivosti, že Champagne byl tolik chválen, popudil na něj žárlivost hraběte. Hrabat Savernských nebylo. Míněno je tu Zabern v Dolním Elsasku pod Vogesami. V té krajině skutečně jsou hamry, a tam pověst žila v ústech lidu.
