Přeskočit na obsah

Stránka:Karel Dostál-Lutinov - Duch Německa - 1917.djvu/112

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
110
Müller

VZPOMÍNKA.
Dr. Josef Müller.

Opět zářilo's mi vidmo zašlých dnů,
když jsem ondy spatřil místa mladých snů!

Čtyřicet let tomu: v lůně dědiny
s panem instruktorem luzné prázdniny.

Tam, kde kdysi hošík skákal, pěl a hrál,
bouřemi osmahlý muž teď v dumách stál.

Křížovou pak cestou stoupal ku kříži —
mněl, že na svůj život zpátky pohlíží.

Je to jiného cos nežli Golgota,
čtyřicet těch roků mého života?

Pochopi tu byli, pravdy protivník,
nescházel ni zrádce, stříbra milovník.

Mám i Petra sketu, jenž se zaříká:
„Věřte, lidé, neznám toho hříšníka!“

A tak vyplnil se brzo osud můj:
„Svůdce jest on, svůdce, tož jej ukřižuj!“

Náboženství naše, co máš útěchy!
Byť byls stíhán nejvíc, utlum povzdechy.

Netrpíš, co Syn ten, jehož Otec slal,
aby pluhem kříže pouště rozoral.