Přeskočit na obsah

Stránka:Karel Dostál-Lutinov - Duch Německa - 1917.djvu/110

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
108
Schönaich-Carolath: Román umělce

ROMÁN UMĚLCE.
Princ Emil von Schönaich-Carolath.

Když mladá choť mu mrtva dřímala
v hotelu špatném při lojové svíci,
shraboval papír, v koutech práchnivící
a psal a psal, až zora svítala.

Vzácný se obsah s hudbou zvuků snoubí
a vzrůstá báseň velkých věčných tuch,
že nechápal jí žádný jeho druh,
a mlčky odešli, vzrušeni v hloubi.

S jedinou rakví zůstal tady sám,
v ní pohřbena je láska jeho mládí —
a onu knihu, věčné slávy chrám,
již nenapsal by po něm hloubal žádný —

Tu knihu jako polštář podsunul
pod zlatou kadeř mrtvé milované
a z křovin bujných ulomil si hůl
a kráčel v jitro, které rudě plane…