Nejčistší zvuk, jak světů muzika,
nejčistší zář, jež nebe proniká,
květ nejsvětější, jaký v světě vzplál,
plam nejsvětější, jenž se rozehřál —
to všechno v jednom zjevu pozdraví tě:
Kde matička se modlí za své dítě.
Slz mnoho prolévá se dokola,
dokud nám slunce žití plápolá,
a mnohý anděl k tomu vyvolen,
by tiché slzy čítal v noc i den,
leč nejsvětější slza; na úsvitě
když matička se modlí za své dítě.
Hle, tam ta chaloupka tak maličká,
jen temně blikotá v ní lampička,
tak smutno, chmurno, pusto zdá se v ní,
a přec jest malou Boží svatyní:
Neb v chaloupce té, vroucí zbožnost cítě,
ret matičky se modlí za své dítě.
Nuž, říkejte si, že to zbožný sen.
jenž očím těla nikdy nezjeven —
já zvěsti té si vzíti nenechám,
té zvěsti rajské, která praví nám,
že: Boží andělé tam kvapí hbitě,
kde matička se modlí za své dítě.
