Brzy byla chýše hotova, opatřena vchodem a upravena ku spaní.
Nyní počala Ataja se stavbou druhé chýše a než nastal večer, byla i s tímto obydlím hotova.
„Ona chýše jest pro mého přítele,“ pravila pak, „a tato je pro rudé děvče.“
David uloživ se ve své chýši, divil se její vhodnosti. Příjemné teplo panovalo v prostoru úplně uzavřeném a působilo na něho tak, že brzy usnul.
Ještě však nebyl ani den, když jej hlas Atajin vzbudil.
„Jsou zde, Eskymáci jsou zde!“ volalo děvče.
V okamžiku vylezl David z chýše.
„Kde jsem?“ tázal se.
Ještě bylo tma mezi vrchy, ale zřetelně bylo slyšeti vzdálené práskání bičem.
„Jsou nám na stopě,“ pravila Ataja a zavolala na psy.
Tito byli rychle zapřaženi, rovněž rychle hodil David čásť masa ze zabitého soba do saní, ostatní pak rozházel na radu Atajinu po sněhu, by psi pronásledovatelů, sháníce se po mase, uvedení byli v nepořádek. Nato pustili se dále.
Psi se byli hojnou potravou a odpočinkem několik hodin trvajícím úplně zotavili a uhá-
