se s velikou rychlostí. Zdali také Magok jede, nemohl David rozeznati.
Jízda byla nyní stále obtížnější. Mnohdy sjely saně s největším nebezpečím šikmo po strmém svahu nebo přejížděly s největší rychlosti plochy polou zamrzlé, jež za nimi praskaly a prolamovaly se. Konečně dostaly se k propasti, jejíž svah byl tak příkrý, že Indianka zastavila, váhajíc se odvážiti k pokusu tak nebezpečnému.
David, jenž stále pohlížel nazpět, nebyl propasti posud zpozoroval. Když se saně zastavily, obrátil se.
Dívka ukázala na srázný svah, hledíc naň tázavým zrakem.
Uprchlíci nalézali se právě ve průsmyku, jehož bylo lze snadno uhájiti. Skalní výstupek poskytoval i vhodného úkrytu; hlavou Davidovou projela pojednou šťastná myšlénka.
„Což abychom se za tento výběžek ukryli,“ zvolal pojednou, „a nechali saně přejeti mimo sebe?“
S největší rychlostí vjela Ataja na chráněné místo a obrátila saně tak, by rychle mohla se dáti opáčným směrem, když by saně nepřátelské okolo přejely. Eskymáci nemohli počínání uprchlíků zpozorovati, ježto skály jim v tom bránily. Za nedlouho přijižděly saně.
