VI
Na útěku.
Nastala noc. Eskymáci leželi na špinavých kožešinách, silně chrápajíce, a Magok snil o šumících vlnách Ledového moře, o pohodlném bytě na pobřeží a o tom, jak vládne hromem v pušce černovousově. David nespal a převaloval se se strany na stranu. Přemýšlel o svém krutém osudu a litoval, že opustil svou prkennou chýši na břehu mořském. Mohlť tam čekati, až by některá loď ku břehu se přiblížila. V kocábce pluje, mohl loviti v moři ryby a puškou mohl stříleti ptactvo a zvěř. Ale po účinku zlá rada. Nelze toho již změniti. Což kdyby svým věznitelům nějak uprchl? Je sám ve stanu a nikdo by ho nezdržoval. Jen co se zbaví pout. I snažil se, by rozvázal nějak provazy. Avšak marným bylo všecko namáhání. Eskymáci, mistři v dělání uzlův, osvědčili se i tady ve svém umění, Ale i kdyby se zbavil svých pout, kam prchne, nejsa ozbrojen? Na
