svých saních ho Eskymáci snadno dohoní. Musí hleděti k tomu, by obdržel opět pušku, jí může donutiti své nepřátele, by jej propustili.
Pojednou zdálo se mu, že stěny jeho stanu se pohnuly. Pozorně naslouchal. Nyní odhrnula se opona, kterouž byl zastřen vchod, a jakás postava vstoupila opatrně do stanu.
„Spí bledá tvář?“ ozval se tiše hlas, po němž David poznal Indianku.
„Nikoli!“ odpověděl zajatec.
„Byl by můj bratr hotov, aby prchl?“ vyzvídala dívka.
„Což je o to,“ pravil český plavec, „avšak kterak uniknu Eskymákům, nemaje saní?“
„Jedlíků syrového masa nemusí se můj bratr báti,“ ujišťovala Indianka, „ti jsou spáči a zbabělci. Saně jsou již pro něho připraveny a hromová trouba je na nich. Chce-li můj bratr utéci, Ataja jej doprovodí.“
Výkřik překvapení a radosti vydral se z úst českého plavce, když uslyšel, že odvážná Indianka již všecko připravila.
Ataja však zadržela mu rychle ústa, šeptajíc: „Nekřičeti!“
Nato rozřezala mu pouta a podavši mu ruku, zdvihla jej.
David postaviv se na nohy, nebyl s to, by kroku učinil. Teprve po chvíli mohl volně
