mokré, nechtělo chytiti. Konečně přece zaplápolal k nebi mocný plamen a sloup kouře vystupoval do výše, ale nadarmo. Loď vzdalovala se pořád víc a více od ostrova.
Najednou se loď zastavila, svinuvši své plachty. Plavec radostně zajásav, zvolal: „Spatřili mne! Ó Bože, děkuju Ti, žes je na mne upozornil!“
Ale naděje plavcova rozplynula se v nivec. Na „Albatrosu“ objevil se mráček dýmu, jenž brzy celou loď zahalil.
„Na lodi učinili dobrý lov,“ pravil David chvějícím se hlasem, „a nyní budou tuk vyškvařovati. Tu nikdo z mých soudruhů nepomyslí na ubožáka, jenž na osamělém ostrově dlí.“
Usednuv na kámen, přemýšlel o svém osudu. Po chvíli se zvedl a pravil k sobě:
„Již vím, kterak se k nim dostati. Vyškvařování tuku potrvá aspoň 24 hodiny. Za tu dobu sestavím si vor z naplavených trámů, jež sváži střevy tuleními, a popluji k lodi. Proto chutě k dílu!“
Ihned přivlekl několik trámů k moři a svázal je. Nato postavil uprostřed stěžeň, jejž připevnil ke prámu střevy tuleními. Tenké prkno přizpůsobil na kormidlo, jiné na veslo, a kůže tulení na plachty. I kusem masa tuleního pro jistotu se zásobil.
