Stránka:Karas, Matej - Cesky plavec v Ledovem mori.djvu/22

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

jeho březích rostly nízké břízy, s nichž visely jehnědy. Ze země vyrůstaly mezi sporou travou rostiny šťovíkovité a křížaté, které počínaly již kvésti. Čím výše David stoupal tím více šířilo se údolí. Konečně přišel k malému jezeru, z něhož právě onen potok vytékal.

Dívaje se po jezeře, spatřil stádo pižmových turů či volů, kteří na březích jezera se pásli. Tato huňatá, asi metr vysoká zvířata, často zhvihala hlavy do výše, opatrně na všecky strany větříce.

Český plavec uznal toto místo za nejvhodnější, by na něm postavil si stan. Vrátil se zpět k pobřeží, by sem přivlekl tulení kůže a tyče, které ležely mezi naplaveným dřívím. Pohleděv na moře, zvolal: „Loď, loď!“

Všemi plachtami plula velrybářská loď směrem severním, vzdálena jsouc od břehu asi 4 kilometry.

„Jest to „Albatros“,“ radostně zajásal český plavec, „Bůh račiž mi přispěti a sv. Jan Nepomucký, by mne spatřili!“

V okamžiku svlékl kabát a přivázal jej na tyč, načež mával jím v povětří jako vlajkou, by soudruhům ohlásil svou přítomnosť. Avšak na lodi nikdo si toho znamení nepovšiml.

„Snad oheň a kouř upozorní je na ostrov a na mne?“ pravil k sobě David. A sebrav na hromadu roští, podpálil je. Avšak toto jsouc