Nyní jal si upravovati snídani. Vyvrhl a stáhl jednoho tuleně svým plaveckým nožem a vyřízl z něho pěkný kus masa. Nato nanesl naplaveného dříví, naložil je na borůvčí a podpálil hranici sirkami, kteréž jsouce ve skřínce pevně uzavřeny, nebyly se zkazily. Hranice vzňala se a oheň vesele plápolal. Zhotoviv si rožeň, upekl si na něm připravené maso. Tulení pečeně nebyla tak dobrá jako pečeně vepřová, ale jemu chutnala výborně.
Když byl posnídal, pokračoval v započaté práci. Vyvrhl a stáhl i ostatní tuleně a kůži jejich roztáhl na zemi, by schla. Maso pak oddělil od tuku a rozřezal na tenké proužky, kteréž taktéž po zemi rozložil, chtěje je usušiti. Tuk zatím přikryl mechem a roštím, aby na slunci, kteréž dosti hřálo, zkázy nevzal. Střeva také po zemi roztáhl, aby uschla; mohlť jich na místě provazův užiti.
Nyní šlo mu o to, by si zhotovil stan. Ale kde?
Náš bezděčný Robinson povšiml si při včerejší obhlídce úzkého údolí, které až k moři dosahovalo.
„Snad teče tím údolím z vnitř ostrova potok,“ pravil k sobě český plavec a pustil se tam.
„A skutečně bylo tomu tak, jak si byl myslil. Údolím tekl potok na dva kroky široký. Na
