Tato stránka nebyla zkontrolována
Car Duklian a svatý Jan Křtitel.
Víno spolu pobratřenci pijí
na písčině kraj slaného moře;
a to jeden Duklian,[1] car slavný,
svatý Jovan, křtitel páně, druhý.
Tu, kdy mile napili se vína,
jme se cara vybízeti svatý:
„Nuže, brachu! Hoďme sobě jednou,
jabkem já, a korunou ty svojí!“
Vskočili hned, pohodili sobě.
Hodil prvý svatý Jovan jabkem, —
padlo jabko do hluboka moře.
Běduje proň svatý, ruce lomí.
A car k němu s útrpností dobrák:
„Nenaříkej, pobratřenče, neplač!
Na korunu dáš-li jen mi pozor,
od srdce rád vylovím ti jabko!“
