A králové žena na to mladá:
„Švakrová má, králova milostná,
od srdce bych za tebe šla ráda,
a mně ještě děcko nekoupáno,
nevyprány ještě bílé pleny!“
A jí na to králova milostná:
„Švakrová, má, jdi jen, znejmilejší,
jdi jen,“ praví, „oběd mistrům dones,
a já zatím vykoupám ti děcko,
bílé pleny vyperu ti sama!“
I šla mladá, od srdce šla ráda,
za královu mistrům nesla oběd.
A když přišla na Bojanu řeku,
milenou svou ženu Gojko uhled’,
junácké mu zachvělo se srdce;
hoře jemu milé ženy mladé,
hoře děcka o měsíci jednom,
v kolébce že ubohé osiří, —
horké jemu tváří kanou slze.
Což když na něm žena mladá uzří,
cudně kročí, cudně mu se blíží,
cudně k němu přistoupivši ptá se:
„Co pak je ti, hospodáři dobrý,
že ti tváří horké kanou slze?“
A jí na to Mrljavčević Gojko:
„Zle je, věrná ženo moje milá!
Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/46
Vzhled
Tato stránka nebyla zkontrolována