Spanilé já jablko měl zlaté,
upadlo mi, do Bojany padlo —
do smrti, ach, neoželím jabko!“
Nerozumíc jemu žena mladá,
„Pros,“ — dí — „pána boha za své zdraví,
a jablka oželíš pak snadno!“
Nad tím Gojku nepuká div srdce;
odvrátí se v stranu od ní hlavou, —
nedá mu, by na neštastnou vzhlednul.
I přistoupí děveři tu k mladé,
děveři dva Mrljavčevićové,
za ruku ji za bělavou vzali,
staveništi do základu vedli,
stavitele Rádu zavolali,
i zavolal Ráda tři sta mistrů;
a smála se vidouc tři sta mistrů,
smála mladá, že to žert je, myslí.
I vedli ji mistři v hloubi dolů,
kamenem ji, kládou obložili,
po kolena kolem obezdili;
a smála se dívąjic se mistrům,
smála mladá, že to žert je, myslí.
Budovali mistři, budovali,
budovali dále, nepřestali,
kamenem ji, kládou obložili,
po pas zlatý kolem obezdili.
Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/47
Vzhled
Tato stránka nebyla zkontrolována