Tato stránka nebyla zkontrolována
‚Kudy, můj milý?‘ a ‚kam pak?‘
‚Bez toho,‘ prý, ,už nedojdeš!
Rovina dlouhá, široká,
voda je kalná, hluboká!
Zůstaň raději u mne zde —
sestra též sama nebude!“
Napomenutí.
Sokol lítá ve výši,
širá křídla rozpíná,
na pravo se obrací,
hradu bránu uhlídá.
U té brány vodička,
u té vody panenka
tváře sobě umývá.
Řasy když pak pozdvihne,
jak když blesk se zamihne;
vody když si nabírá,
bělá se ji v záňadří,
jako sníh na pohoří.
Nedaleko za keřem
sedí mladý pastoušek,
pozoruje dívenku;
pozoruje chvilenku,
a pak řečí rozvážnou
napomíná po dobru: