Však bylo také zač! Neboť jakmile ji byli vytáhli na sucho, tuť se ukázalo, že cecchyny ryzými jako by ji nabil.
„Pro pána boha!“ zvolala Nemučica, spatřivši poklad nesmírný. „Totě mnohem a mnohem víc, než povodeň Talasem vyslaná matce mé mohla. unésti!“
„A co s tou hromadou zlata si počneme…?“ A rybář překvapením div nezačal hořekovati.
„Co bychom s ní udělali jiného,“ smálo se mu děvče, „než že ji nasypem do koše a donesem domů?“
Učinili tak, a chopivše se koše každý za jedno držadlo kráčeli s ním ku blízké rybárně.
„A co by se as tak bylo stalo,“ tázal se po cestě mladík krásné své pratetinky, „kdybys náhodou se byla dostala do síti jinému…?“
„To snadno si pomysliti!“ odvětila Nemučica. „Pakli onen, kdož by mne byl chytil, by nebyl mne oslovil pravými třemi otázkami, moře by mne hned v té chvíli zase bylo mu vychvátilo, a byla bych se musela ještě jednou
