jedni pro krásu bohaté, druzí pro bohatství krásné nevěsty. Však za nedlouho nehlásil se žádný. Neboť žádný vadu neuhod’, i proměnil náměstek, jenž také jest mocný čaroděj, jednoho na ještěrku, druhého na žábu, třetího na štíra a na všelijaké potvory, jimiž zůstanou, dokud Nelagana se neprovdá. Totě tedy, milý Ljubirade, dívka, o niž, myslím, abys se ucházel…!“
„A pro pět ran…!“ spínal mladý plavec ruce. „Já — a ucházeti se o takové děvče! Já a uhodnouti…! Ne, milá ochechule!“
„Nestrachuj se!“ těšila ho. „Uhodneš! Postarám se o to, neopustím tě…!“
„Inu…!“ rozvažoval mladý plavčík, „snad nejde o hrdlo! Při nejhorším stanu se ještěrkou, a to lépe, nežli býti starým mládencem, který nedostal ženu proto, že neměl paměti!“
„Zkus to!“ řekla panna mořská. „Ale přede vším nebuď prchlý, skoumej, přemýšlej, pak jdi a mluv…!“
Pak vrhla se do moře a zmizela.
