chválu vzdávati.
Duše má, proč vždy bez přestání
tak se máš ve mně rmoutiti?
skládej jen v Bohu své douffání,
jistě žeť on svých spomáhání,
z čehož jej budem chváliti,
nám chce uděliti.
O Bože slyš mé volání,
má vzdychání,
která k tobě odsílám,
jáť z končin země dalekých
v ouzkostech svých
srdečně k tobě volám.
Sámť nemohu tam přijíti,
rač mne vzíti
na skálu bezpečnosti;
všaks vždy býval outočiště
mě přejisté
před mých škůdců všech zlostí.
Douffámť že do stánku tvého
rozkošného
tudíž se zas navrátím,
tu v skrejši zastření tvého
bytu svého
nikdy již víc nestratím.
Tuť já zbaven jsa těžkosti,
tvé milosti
chci zvučně zpívati;
tu i sliby z dluhu svého
dne každého
tobě navracovati.
Ty Pane hojným požehnáním
zemi navštěvuješ,
vyprahlou štědrým svlažováním
k tomu nastrojuješ,