Jak cenné jsou takovéto práce pro theorii, tak nebezpečnými mohou býti v politice. Máme tu podobný zjev, jako v lékařství, kde nejpravdivější poznatky, které, účelně používány, mohou lidstvu trpícímu býti požehnáním, v rukou nerozvážných se stávají nebezpečím. Nelze totiž theoretické politické poznatky bezprostředně v politice applikovati, nýbrž nutno stále míti na mysli, že to co v theorii se osvědčilo, v praxi se setká se silami, které theoretik musil nechati stranou, které však v praxi jsou s to, dobré úmysly obrátiti v niveč. Příklad máme na některých poučkách liberálních; a že socialistické poučky podobného zklamání zůstaly celkem ušetřeny, možno si vysvětliti tím, že jich ve skutečné politice nebylo používáno, nýbrž že socialisté až do nejnovější doby pěstovali onu politiku abstinence, kterou před chvílí jsem charakterisoval.
Politik tedy především musí znáti skutečný dosah sil ve státě působících, třeba by je pokládal za síly rušivé. Doba, jež lépe než naše bude ovládati otázky sociální, neubrání se podivu, jak národové jinak velmi pokročilí mohli pěstovati politiku, neberoucí zřetele na nejprimitivnější poznatky sociologické a ethické. Snad bude v tomto směru naší době před soudem budoucnosti do jisté míry omluvou, že skutečně naše doba se stanoviska sociologického vykazuje poměry nanejvýš složité. Nacházímeť se stále ještě na přechodu dvou typů společnosti. Pokládám za charakteristikon typu staršího, feudálního, sloučení moci státní s právy soukromými. Jako panovnická moc ve státě feudálním není, než jakýmsi druhem vlastnictví k pozemku, tak ještě nyní si mnozí nedovedou dobře představiti odloučení jisté politické moci od majetku. To souvisí nepochybně s tím, že aspoň až do nedávna majetek byl podmínkou nabytí vyššího vzdělání, a že i jednot-
