od staletí se vžila instituce politických vůdců. Nedostatky slovanské politiky se vysvětlují naopak tím, že neztrpíme, aby mezi námi individuum vyniklo. A přece úspěšná politika jako žádná účelná činnost společenská, není myslitelna bez vůdčího individua.
Na druhé straně nemůže nikdy politik působiti bez spojení s větší nebo menší částí těch pro něž jeho opatření platnými státi se mají. Ani orientální despocie není myslitelna tam, kde politické záměry despotovy nejsou podporovány aspoň passivitou těch, o jejichž osud jde. Na našem kulturním stupni, kde sebevědomí individua značně jest vyvinuta, jest politika, neberoucí zřetele na přání a tužby aspoň větší části občanstva, na delší dobu vůbec nemyslitelna.
Spočívá tedy politika ve vzájemném působení individua a společnosti, a můžeme s tohoto stanoviska politiku pojímati jako umění, říditi massy. V působnosti politika na massy jsou pro theoretickou politiku důležité hlavně dva momenty. Především musí politik těm, kdo na veřejném životě účastni býti chtějí, kdo tedy nemíní jen trpně snášeti vývoj veřejného života, býti srozumitelným. Za druhé musí politik vzbuditi přesvědčení o tom, že jest s to, aby cíle dosáhl. Princip srozumitelnosti v politice vede ovšem často na scestí. Čím větší masse politik má býti srozumitelným, tím více musí názory své vyjadřovati hesly a symboly, podněcujícími fantasii každého, jednotlivce. Často úspěch v politice závisí od volby vhodného hesla. Třeba by smysl, jejž jednotlivci s hesly spojují, byl v jednotlivostech různý, tvoří přece hesla bod, v němž nejrůznější snahy a touhy se sbíhají. Mám dokonce za to, že bez politických hesel politika právě tak se nemůže obejíti jako se náboženství neobejde bez symbolů. Přesně vymezené vědecké pojmy nedovedou roznítiti fantasie, nedovedou v pohyb uvésti
