hodnutí a propase chvíli, kdy vyšší zájmy ještě zachrániti mohl, kdo intellektuelně slabý, má za to, že již tu jest stav nouze, když jen pro slabost své intelligence nevidí jiného východiska.
§ 3. Politika a psychologie.
Z toho však vyplývá pro theorii politiky důležitý poznatek. Hlavní věcí v politice jest individuelní mravní zdatnost politikova. To jest podmínka zdárné politiky, která ničím nemůže býti nahražena. Nejméně ji možno nahraditi množstvím.
Neboť v množství dobré, positivní vlastnosti vzájemně z velké části se ruší, špatné, negativní, vzájemně se sesilují. Dav i tam, kde vystupuje pod názvem politické strany, klubu poslaneckého, nebo konference, jest vždy nakloněn buď k neplodnému rozumování, nebo k výbuchům citovým, nebo k bravuře, a téměř zcela je neschopen k účelné, důsledné činnosti, jež tvoří podstatu politiky. Pospolitost tlumí právě vědomí osobní odpovědnosti, i vede jednotlivce v ní skrytého k činům, jež by nikdy nepodnikal, kdyby byl sám. Jen vědomí osobní odpovědnosti může individuu dodati podnětu k onomu napětí schopností jak volních, tak citových, tak intellektualních, jakých vyžaduje politika. Úpadek politiky nic tak necharakterisuje, jako, určují-li massy politiku jednotlivců, kdežto mají jednotlivci politicky vésti massy. Jen v takto chorobných poměrech veřejných mohou v politickém životě do popředí proniknouti nejen lidé politicky neschopní, nýbrž i mravně vadní. Úspěchy anglické politiky spočívají z největší části v tom, že tam
