nomní úřad, povolující chudinskou podporu, neprovozují politiku, ano jsme tu zvláště citliví a pokládáme za těžkou výtku, řekneme-li o některém z těchto orgánů státních, že provozuje politiku, když plní tyto a podobné zákonné své povinnosti. Dokonce soudce, jemuž bychom přičítali, že svými rozsudky provozuje politiku, musil by takovou výtku pokládati za nejtěžší urážku. Z toho již patrno, že v rámci činností podnikaných za stát a jménem státu musíme rozeznávati činnost politickou od nepolitické. Hledáme-li hranici mezi tímto dvojím druhem veřejné činnosti, setkáváme se s tímtéž rozdílem, s nímž i nahoře, jednajíce o ohraničení vědy politické, jsme se setkali. Nenazveme totiž nikde politikou činnost, při níž jde toliko o provedení a uskutečnění daného závazného předpisu právního. Výkon práva a povinnosti není politikou. Rozdělení věd společenských i rozdělení činností na stát se vztahujících vedly nás k poznatku, že „politika“ jest označením pro poznatky, respektive pro činnost vztahující se na společenský život ve státě, pokud není pouhým plněním právních předpisů. Bližší vymezení pojmu politiky nám vyplyne z odpovědi na otázku, proč vlastně toliko činnost, mající jakýsi vztah ke státu, nazýváme politikou, a proč z této činnosti, mluvíce o politice, vylučujeme tu, která jest jen prováděním platných zákonů.
§ 3. Politika, stát a právo.
Ať v tom neb onom smyslu o politice mluvíme, vyjadřujeme slovem tím vždy jakési působení na cizí vůli; a sice působení tím charakterisované, že cizí vůle má se přizpůsobiti vůlí jednajícího, ať pak dobrovolně, nebo nedobrovolně, ať ustupujíc síle rozumových
