26
nevyvolávali dnes zbytečně beznadějný svár konfessionální v národě, jenž potřebuje tolik sebrání sil, tolik myšlenkové jednoty.“
I tato přednáška došla nepříznivé kritiky na straně realistické. Ozval se proti ní sám prof. Masaryk (v „Naší Době“), projevuje nesouhlas zvláště s Pekařovým tvrzením, že nikoli myšlenka náboženská, nýbrž myšlenka národní je vedoucí myšlenkou našich dějin, že koncil kostnický odsoudil Husa se svého stanoviska správně, že přistoupení koncilu basilejského na hádáni s Čechy bylo největším vítězstvím českých dějin. Nelíbilo se mu však také Pekařovo rozhodné vystoupení proti agitaci „Los von Rom“, v níž Masaryk nechtěl viděti jen hnutí politické. Pekař bránil se této kritice (v Česk. čas. hist. 1903, str. 233 a 354), neslevuje nic se svých názorů vyjádřených v přednášce o Husovi.[1]
Setkáváme se s nimi také v krásné stati „In memoriam“, kterou Pekař napsal do „Pamětního listu“ vydaného r. 1903 k slavnosti položení základního kamene k Husovu pomníku. Nemohu si odepříti, abych z této stati, oplývající myšlenkovým vzletem a krásou slovního výrazu, neuvedl aspoň jádro Pekařova výkladu o významu Husově. Tento význam pro nás Čechy vidí Pekař zvláště v tom, že Hus „je jedním z hrdin tisíciletého zápasu našeho o zachování a svobodný rozvoj individuality národní“. S toho hlediska může prý „oslava Husova býti nelíčená a bezpodmínečná u každého Čecha. „Po stránce náboženské (pokračuje Pekař) tomu tak však býti nemůže – v Husově učení i morálce je mnoho středověkého, naprosto nepřijatelného našemu rozumu a svědomí, a před Husovým nadšením náboženským, před vší tou činorodou exaltací náboženského citu v době husitské, jež dobu tuto učinilo tak velikou, můžeme dnes jen skláněti hlavu v uctivém obdivu, nikoli ji oslavovati v tom smyslu, jako bychom i v té příčině byli národem Husovým.“ „Odloučíme-li však (praví Pekař dále) materiální obsah stanoviska Husova, zbude nám přece to nejcennější: mravní a pokroková snaha jeho – zde pak máme nejen právo, ale i povinnost Husa oslavovati a snažiti se ve velikém vzoru tom Husa napodobiti. Neboť co oslavujeme konečně, slavíce Husa, a oč i dnes chceme a máme pe-
- ↑ V polemické odpovědi Pekařově na kritiku Masarykovu čteme mimo j. tyto věty (v Česk. čas. hist. 1903, str. 354): „Ani já nevylučuji náboženské idey z důležitých složek našeho vývoje, ani prof. Masaryk tuším nevylučuje z nich myšlenky národní. Jde o to, které z obou náleží význam větší. Tvrdím, že snaze národní, a to mnohem větší než snaze náboženské.“ A dále: „V Husovi je pravda hodně protestantského, ale ještě více středověkého; historik musí dbáti obou stránek – jen stranník může si voliti jedinou.“
