12
svou vědeckou hodnotou vysoko vynikala nad obvyklou úroveň podobných knih a svým soustavným a důrazným zřetelem k historii českých bojů státoprávních měla i nemalý význam výchovný, vyšla r. 1921 v novém zpracování vynuceném změnou poměrů a rozšířeném o podrobné a znamenité vypsání historie českého zápasu a české otázky ve válce světové, jako „Dějiny československé pro nejvyšší třídy škol středních“. Všemi těmito pracemi, ačkoli jen z části podávaly výsledky vlastního monografického badání, založeného přímo na pramenech, přispěl Pekař podstatně k objasnění některých důležitých stránek našeho nejstaršího vývoje ústavního a společenského, k rozptýlení mnohých methodických i věcných omylů staršího badání o těchto věcech, zejména pak k probuzení hlubšího zájmu o ně v naší mladší generaci historické. Neváhám však dodati, že s některými názory Pekařovými, uloženými v těchto pracích, a to i s takovými, jež mají základní význam pro naši představu o společenských poměrech našeho národa v starším středověku, nemohu plně souhlasiti. Zdá se mi, že tu Pekař příliš podlehl theoriím, jež tehdy ovládaly německou vědu, ale pozdějším badáním namnoze byly překonány. Také představa, v zásadě dojista správná, o rozhodujícím vlivu německých řádů právních a společenských na náš vnitřní vývoj, svedla jej, myslím, někde poněkud k přezírání toho, co ve vývoji tom bylo odlišného.
Svými pracemi o Palackém i tímto soustavným studiem starších dějin českých dostal se Pekař v bližší styk s dobou husitskou, o níž ještě r. 1897, odpovídaje Mommsenovi, psal hlavně jen podle prací Gollových a Číhulových o poměru Lutherově k Husovi a hnutí husitskému. Zvláště národní a sociální stránka husitství živě jej zajímala, kdežto jeho obsahem náboženským hlouběji se nezabýval. Svůj namnoze značně svérázný názor na husitství, k němuž takto dospěl, vyslovil v několika přednáškách a úvahách. R. 1900 vznikla a byla tiskem vydána (ve Slaném) jeho přednáška „O době husitské“, o níž svedl prudkou polemika s Herbenem (dvěma „zaslány“ v „Politik“). R. 1902 měl přednášku o Husovi, jež vyšla téhož roku (u Bursíka a Kohouta) s názvem „Jan Hus“ a s některými zkratkami a změnami byla vydána znova r. 1907 (nákl. Ústřední školy dělnické) a r. 1919 (nákladem Mladých Proudů). A v r. 1903 napsal do Pamětního listu vydaného k položení základního kamene k Husovu pomníku vřelou úvahu o Husovi s názvem „In memoriam“ (znovu vytištěno r. 1908 v Husově čísle České osvěty IV.). Tyto tři Pekařovy projevy o Husovi a husitství, k nimž možno připojiti ještě úvod k českému překladu Be-
