»Říká ještě něco?«
»Jen ‚Hr!‘; a nechce orat,« řekl vůl.
»Velmi dobře,« pravil džín. »Zhrbatím ho, počkáte-li laskavě chvilku.«
Džin se zahalil do svého oblakového pláště a nesl se pouští, až našel líného velblouda, jak pozoruje vlastní obraz v kaluži vody.
»Můj dlouhý příteli,« pravil džin, »co to slyším o tobě? Že prý nechceš pracovat, na tomto z brusu novém světě ?«
»Hr!« řekl velbloud.
I usedl džin, podepřel bradu rukou a začal vymýšleti Veliké Čáry, zatím co velbloud hleděl na svůj obraz v kaluži vody.
»Tvoje strašlivá lenost byla příčinou, že je oněm třem konati od pondělka od rána mimořádnou prácí,« pravil džin ; a vymýšlel dále čáry, podpíraje sí hradu rukou.
»Hr!« řekl velbloud.
»Neříkal chh to znovu, kdybych byl tebou,« řekl džin; »říkáš to příliš často. Chtěl bych, abys pracoval.«
A velbloud řekl zase »Hr!«; ale sotva to řekl, viděl, jak se jeho hřJet, na který byl tak pyšný, nafukuje a nafukuje ve velikánský protáhlý hrb.
»Vidíš?« pravil džin. »To je to tvé »hr!«, které jsi si na sebe přivoc il tím, že jsi nepracoval. Dnes je čtvrtek, a ty's od pondělka, kdy se začalo pracovat, nevykonal žádného díla. Teď půjdeš pracovat!«
