kroj svůj třásněmi a tretkami, zjednávali si nyní po delší době opět hlučný, bouřlivý úspěch.
„Nezrezavěly ti údy?“ tázal se dříve z opatrnosti Pointe Pesca věrného druha svého Kapa Matifua.
„Nikoli, Pointe Pescade,“ odvětil spokojeně Kap Matifu.
„A nezhrozíš se ani sebe smělejšího kousku, abys nadchl tyto hlupáky?“ dotazoval se opět drobný mužík.
„Já … a zhroziti se? …“
„I když bys musel kousati křemínky a hady požírati?“
„Vařené?“ tázal se Kap Matifu.
„Nikoli… syrové!“
„Syrové?“
„A živé!“ doložil Pointe Pescade s úsměvem.
Kap Matifu učinil posunek, jenž svědčil, že tento pokrm neprobudil by v něm právě zvláštní chuť, byl však odhodlán, když by to nutno bylo, požírati i hady. jako mnohý z divokých Aissassů.
Doktor Antekirtt, Petr Bathory a Ludvík Ferrato, vmísivše se mezi diváky, nespouštěli očí s obou druhů.
Nikoli! Údy Kapa Matifua neochably! Nepozbyl ničeho z podivuhodné své síly. V brzku pět nebo šest svalovitých a silných Arabů, kteříž odvážili se v zápas s ním, válelo se na zemi.
Pak byly to kousky kejklířské, jež údivem naplňovaly Araby, zvláště když rozžaté pochodně lítaly z rukou Pointe Pescada do rukou Kapa Matifua, opisujíce křivé čáry.
Obecenstvo toto nedalo se však snadno výkony uspokojiti. Byl mezi ním velký počet obdivovatelů polodivých Tuaregů, „jichž obratnost a čilost rovná se obratnosti nejdivočejších zvířat těchto krajů“, jak oznamovaly plakáty proslulého uměleckého družstva Bracco.
Znalci tito obdivovali se již výkonům neohroženého Mustaly, Samsona pouště a „člověka divotvorce“, jehož královna anglická dala požádati svým komorníkem, aby výkonů svých neopakoval, poněvadž by se mohlo přihoditi neštětí.
Avšak Kap Matifu byl ve všech svých výkonech nevyrovnatelným a nemusel se obávati žádného soka.
Poslední kousek měl nadšení a údiv kosmopolitického obecenstva, obklopujícího evropské umělce, přivésti na stupeň nejvyšší. Kousek ten ukazuje se často v arénách evropských, divákům tripolským byl však dle všeho neznám. Všichni tlačili se k oběma umělcům, kteří „pracovali“ při záři pochodní, jen aby nic ze zajímavého výkonu toho zrakům jich neušlo. Kap Matifu chopil se tyče, dlouhé pětadvacet až třicet stop a držel ji svisle pěstmi, o prsa pevně opřenými.
