Viděti zde bylo i množství domorodců oděných skorem stejnotvárně zvláštním druhem oděvu „huly“ zvaného, v němž nebylo by možno skorem rozeznati muže od ženy, kdyby muži nespojovali záhyby volného tohoto oděvu na prsou měděnou sponkou, kdežto ženy hořejším cípem jeho pokrývají hlavu tak, že lze viděti jen levé jich oko.
Kroj tento mění se podle tříd a zámožnosti: chudí odívají se pouhým vlněným pláštěm, pod nímž jest tělo nahé; lidé zámožní oblékají se ještě v kabátce a široké spodky, arabští boháči pak nepohrdají košilí na okrajích zlatém opletanou a mimo to i kroj svůj, v němž lesk hedvábí mísí se s matným odleskem látky vlněné, různými ozdobnými přívěsky krášlí.
Plnili však planinu tuto pouze Tripoliťané?
Nikoli! Tísnili se zde před městem samým i kupci z Gadamesu a ze Sokny s průvodem četných otroků svých; mimo to viděti bylo zde židy a židovky z venkova, poslední s tváří odhalenou — tlusté, jak se to sluší v této zemi.
Nescházeli zde též černochové, kteří přišli z vesnic sousedních, když byli opustili bídné své chýše, z rákosí a z palem vystavěné, aby se zúčastnili veřejných těchto radovánek. Měli na sobě méně látky nežli „skvostů“: hrubě totiž pracovaných náramků měděných, „rivier“ ze zubů zvířecích a stříbrných prstenů v uších i v nosu. Bylo zde viděti i Avaguiry, kteří sídlí na pobřeží Velké Syrty a jimž datlovník, na jejich území rostoucí, poskytuje víno, plody i chleba.
Mezi touto směsicí Maurů, Berberů, Turků, Beduínů, ano i Evropanů procházeli se vážně pašové, šejkové a kadikové, slovem hodnostáři místa tohoto, vcházejíce mezi davy prostého lidu, jenž pokorně a opatrně rozstupoval se před vytasenou šavlí vojínů nebo před holí strážců, když ve své vznešené lhostejnosti přicházel generální guvernér tohoto okrsku afrického čili této provincie turecké, jejíž správa odvislou jest od sultána cařihradského.
V tripolském vladařství jest více nežli patnáct set tisíc obyvatelstva, mezi čímž jest šest tisíc vojínů, z čehož tisíc pro Džebel a pět set pro území cyrenské.
Město Tripolis samo nečítá však více nežli dvacet až pětadvacet tisíc duší. V tento den možno však páčiti, že se počet ten aspoň zdvojnásobil návalem zvědavců, kteříž přispěchali ze všech konců území tripolského.
„Venkované“ tito ovšem nehledali útulku v samém hlavním městě vladařstva. Za hradbami opevněného obvodu nebyly by mohly pojati taký nával lidu ani domy, kteréž špatná jakost jich
