stupni kaple, matka Petrova zůstala poněkud pozadu, přiblížila se zvolna, položila ruku na mřížku a hleděla upřeně na desku, v pozadí lampou osvětlenou a odstoupila potom náhle od náhrobku.
Marie, přikročivši k ní, zaslechla, jak několikráte zašeptala jakési jméno. Bylo to po prvé, kdy po dlouhé době rty paní Bathoryové pootevřely se, aby promluvily!
Avšak, jaké bylo tu udivení — ba více nežli udivení: úžas všech, kteříž slyšeli prvé slovo z úst její splynouti!
Slovo to nebylo jméno syna jejího nebylo to jméno Petrovo! … Bylo to jméno Savy! …
Kdož pochopí, co cítil ve chvíli té Petr Bathory, kdož mohl by vylíčiti, co odehrávalo se v duši doktora Antekirtta při tomto neočekávaném pronesení jména Savina? Nepromluvil však ani slova a nedal znáti též, jaký dojem na něho událost ta učinila.
Jiný večer pokus byl opětován.
Tentokráte paní Bathoryová sama — jako by ji vedla jakási ruka neviditelná — poklekla na stupeň před hrobkou. Hlava její se nachýlila, z prsou vydral se hluboký vzdech a slza kanula jí z oka. Avšak ni jediné slovo nesplynulo jí se rtů a mohlo se souditi, že jméno Savino již opět zcela zapomněla.
Když však paní Bathoryová dovedena byla opět do svého bytu, zachvácena byla neobyčejným rozčilením, které u ní dosud nebylo pozorováno. Klid, jenž až dosud byl karakteristickou známkou duševního stavu jejího, ustoupil velikému rozechvění. V mozku jejím síla životní as pracovala takou měrou, že naděje na příznivý obrat velice vzrostla.
Noc skutečně byla velice nepokojná. Paní Bathoryová opětně pronesla ze spaní několik slov, jimž Marie nemohla porozuměti: bylo však zřejmo, že dřímající sní. Snila-li, bylo to zároveň důkazem, že rozum počíná se jí vraceti, to jest, že bude vyléčena, zachová-li rozum i ve stavu bdělém!
Doktor Antekirtt odhodlal se proto učiniti příštího dne nový pokus za okolností ještě dojemnějších a účinlivějších.
Po celý den dne 18. listopadu byla paní Bathoryová v nesmírném rozčilení duševním. Marie byla tím velice překvapena, a Petr, jenž trávil po celou skorem dobu tu u lože matčina, pociťoval v duši cosi jako šťastnou předtuchu.
Nastala noc — noc temná, bez jediného vánku, jež následovala po parném dnu; jaké bývají obvyklými při této poloze ostrova Antekirtty. Paní Bathoryová, provázena jsouc Marií a starým Borikem, opustila radnici o půl deváté hodině.
