Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/411

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

A když řekl Petrovi, o jaký základ opírá naději svoji, že paní Bathoryová přece může býti vyléčena, sklesl mu mladý muž do náruče. Ode dne toho bylo předmětem vší péče, aby zjednány byly okolnosti, za jakých by se pokus onen mohl provésti. Jednaloť se o to, aby v paní Bathoryové oživen byl dojem vzpomínek, jež nynějším stavem jejím byly vymýtěny, a sice za okolností tak uchvacujících a působivých, že by v duši její mohl nastati příznivý obrat.

Doktor Antekirtt dovolával se pomoci Borika a Pointa Pescada, žádaje, aby pořídili s dostačující přesností náhrobek, tvarem svým podobný onomu, jakýž na hřbitově dubrovnickém klenul se nad hrobem rodiny Bathoryových.

Na štěstí na hřbitově ostrova, nedaleko od Artenaku vzdáleném, vztyčovala se pod skupinou zelených stromů kaple, podobná téměř zcela náhrobku na hřbitově dubrovnickém. Bylo třeba jen tu a tam něco přičiniti, aby podoba stala se ještě nápadnější.

Na to do zdi v pozadí vložena byla deska z černého mramoru, na níž vyryto bylo jméno „Štěpán Bathory“ a rok smrti jeho: 1867.

Dne 13. listopadu zdála se býti doba vhodnou, aby se přikročilo k pokusům přípravným, jimiž — při sotva patrném stupňování dojmu — měl býti rozum paní Bathoryové vrácen.

K 7. hodině večerní Marie, jsouc provázena Borikem, chopila se vdovy za ruku, a když ji byla vyvedla z radnice, vedla ji městem a plání až ke hřbitovu.

Tam, před prahem malé kaple, zůstala paní Bathoryová zamlklou a necitelnou ke všemu, jakou stále byla, ač při světle lampy, jež hořela uvnitř kaple, mohla čisti jméno Štěpána Bathorya, vyryté na desce mramorové. Avšak když Marie a Borik poklekli na stupni, mihl se ve zraku jejím jakýs záblesk, jenž však ihned uhasl.

Hodinu na to paní Bathoryová vracela se již opět do radnice a s ní všichni, kteří z blízka nebo z dálky sledovali ji při prvém tomto pokusu.

Dne druhého i dny následující pokračovalo se v pokusech, kteréž nevedly však až dosud k žádoucímu výsledku. Petr sledoval je s pohnutím stále vzrůstajícím a zoufal již nad jich zdarem, ač doktor Antekirtt opakoval mu, že čas musí býti nejúčinnějším jeho pomocníkem. Nechtěl se tudíž odhodlati k pokusu poslednímu, dokud by paní Bathoryová nebyla dostatečně připravena, by celý mocný dojem jeho pocítila.

Avšak při každé návštěvě na hřbitově jakási změna, které nebylo možno si nevšimnouti, jevila se v duševním stavu paní Bathoryové. Tak kdysi večer, když Borik a Marie poklekli na