Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/409

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


„Chtěla nepochybně mluviti s panem Toronthalem,“ odpověděl Borik, „avšak pan Toronthal dva dny před tím opustil Dubrovník s dcerou svojí, aniž sdělil sluhům, kam se odebral.“

„A onen list! … onen list?!“

„Nemohl jsem jej nalézti, pane Petře,“ odpověděl stařec, „snad jej paní Bathoryová ztratila neb jej sama zničila, anebo jí byl odňat: slovem, nedověděl jsem se nikdy, co obsahoval!“

Nebylo pochyby: ve věci té skrývalo se veliké tajemství. Doktor Antekirtt, jenž naslouchal vypravování Borikovu, aniž slova pronesl, nevěděl, jak vysvětliti si jednání paní Bathoryové. Jaký mocný důvod pudil ji k onomu domu v třídě Stradonské, od něhož vše ji mělo spíše oddalovati, a proč zpráva, že Silas Toronthal odjel, učinila na ni dojem tak mocný, že zšílela?

Starý sluha dokončil po malé chvíli své vypravování. Podařilo se mu zatajiti pravý stav paní Bathoryové i uspořádal sám její poslední záležitosti. Mírné a tiché šílenství nešťastné vdovy dovolovalo mu jednati, aniž vzbudil podezření. Nepřál si tehdy ničeho jiného, nežli opustiti Dubrovník a uchýliti se kamkoli, jen když by byl pokud možno daleko od tohoto města prokletého!

Několik dní na to podařilo se mu odplouti s paní Bathoryovou na jednom z malých parníků, které obstarávají dopravu toliko na pobřeží moře Středozemního, a takto dostal se do Tunisu či spíše do Goletty. Rozhodl se tam zůstati.

V tomto domku opuštěném a chatrném věnoval se věrný stařec zcela péči, jakéž vyžadoval duševní stav paní Bathoryové, kteráž, jak se zdálo, s rozumem zároveň pozbyla mluvy. Jmění obou bylo však tak nepatrné, že blízký byl již okamžik, kdy oba octli by se v úplném nedostatku všeho.

Za těchto okolností vzpomněl si starý Borik na doktora Antekirtta i na zájem, jaký tento jevil vždy vůči rodině Štěpána Bathorya.

Borik nevěděl však, jaké jest obvyklé sídlo doktorovo. Psal mu však přes to a svěřil list, jenž obsahoval poslední zoufalý výkřik o pomoc Prozřetelnosti. Zdá se, že Prozřetelnost jevila skutečně tentokráte neobyčejnou péči o dopravu poštovní, neboť list došel konečně do rukou pravých.

Bylo na snadě, co třeba nyní činiti. Paní Bathoryová dovedena byla, aniž se tomu vzpírala, k vozu, v němž zaujala místo se svým synem, s Borikem i s Marií, kteříž neměli ji už nikdy opustiti. Na to, mezitím co vůz dal se cestou, vedoucí ke Golettě, kráčeli doktor Antekirtt a Ludvík Ferrato k témuž cíli pěšky podél samého pobřeží. Hodinu na to všichni vstoupili na palubu „Ferrata“, jenž byl