Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/410

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


k odjezdu stále připraven. Kotva byla vytažena a parník sotva oplul mys Bon, octl se v dosahu světel ostrova Pantellarie.

Druhého dne v prvních hodinách ranních zakotvil již v přístavu Antekirttském!

Paní Bathoryová dopravena byla na břeh a dovedena do Artenaku, kdež v radnici připravena byla pro ni zvláštní komnata. Marie opustila své obydlí, aby na dále s matkou Petrovou bydlela a ji ošetřovala.

Petr Bathory měl novou příčinu k zármutku. Matka jeho zbavena byla rozumu a sešílela za okolností, kteréž měly zůstati na vždy nevysvětlitelnými. Snad, kdyby aspoň příčina šílenství byla známa, bylo by možno vyvolati příznivý obrat! Avšak příčina ta byla neznáma, a nikdo nemohl tajemství to proniknouti.

„Jest třeba ji vyléčiti! Ano! … Musí se tak státi!" děl sám sobě doktor Antekirtt, jenž snaze té nyní zcela se věnoval.

Avšak byla to snaha nesnadná, poněvadž paní Bathoryová i na dále zůstávala v úplném bezvědomí o skutcích svých a nikdy vzpomínka na minulost nekmitla se duší její.

Leč nebylo možná v případu tomto použiti oné moci hypnotické, kterouž doktor byl nadán a o níž podal již tolik důkazů, nebylo možno pomocí její změniti duševní stav paní Bathoryové? Nemohl v ní působením vlivu magnetického vzbuzen býti rozum a udržován, až by i přirozený obrat nastal?

Petr Bathory zapřísahal doktora Antekirtta, aby pokusil se o vše — snad i o nemožné — by matku jeho vyléčil.

„Nikoli,“ odpovídal doktor, „i tento prostředek osvědčil by se marným. Právě pomatení odolávají nejvíce vlivu hypnotickému. Kdyby tento, Petře, měl na matku tvoji míti vliv, bylo by nutno, aby matka ještě měla vlastní vůli, kterouž bych svojí mohl nahraditi. Opakuji ti: každý pokus taký zůstal by bez účinku!“

„Nikoli, nemohu to připustiti!“ odvětil Petr, jenž nechtěl se vzdáti veškeré naděje. „Nemohu připustiti, že matka má nikdy by neměla již poznati syna — syna, jejž má za mrtvého!“

„Ano, jejž má za mrtvého!“ doložil doktor Antekirtt. „Avšak … kdyby měla tě za živého … anebo spíše, kdyby přivedena byvši před tvůj hrob … viděla v něm tebe jako živého se objeviti…“

Doktor Antekirtt umlkl, zabývaje se touto myšlenkou. Proč taký otřes duševní, když stal by se za okolností příznivých, měl by zůstati bez dojmu na paní Bathoryovou?

„Pokusím se o to,“ děl doktor.