„Nechť vstoupí!“ odvětil guvernér, jehož nedůvěra počala nyní již vůči skutkům samým ochabovati.
Odbíjelo právě devět hodin, když se Karpena objevil ve dveřích salonu. Zdálo se, že nepozoruje nikoho z přítomných hostů, ač měl oči zcela otevřené, neboť zaměřil přímo ke guvernérovi Guyarrovi, před nímž poklekl.
„Sire, prosím vás o milost!“ pravil pevným hlasem.
Guvernér, jsa velice překvapen, jako by sám stal se obětí hallucinace, nemohl pronésti slova.
„Udělte mu milost!“ pravil doktor Antekirtt, usmívaje se.
„Můžete tak učiniti bez obavy, neboť nezachová si žádné upomínky na tuto událost!“
„Dávám ti milost!“ děl nyní guvernér Guyarre Karpenovi hlasem povzneseným a důstojným, jako by vskutku sám byl králem všech Španělů.
„A k této milosti, sire,“ pravil opět Karpena, „připojte, prosím, dobrotivě i řád Isabelly!…“
„Udílím ti jej!“
Karpena natáhl na to ruku, aby přijal předmět, jenž mu guvernérem byl podáván, a učinil posunek, jako by domnělý tento řád si připínal na kabátec. Na to povstal a vyšel, jsa při tom zády ke dveřím obrácen, ze salonu.
„Půjdu za ním, rád bych viděl, jak se vrátí do nemocnice!“ zvolal guvernér, jenž zápasil sám s sebou, jako by nechtěl přiznati, že se poddává a že jest skutkem tím přesvědčen.
„Nuže, pojďte!“ odpověděl mu klidně doktor Antekirtt.
Na to guvernér Guyarre, Petr Bathory, doktor Antekirtt a několik ještě jiných hostů opustilo salon i dům. Dali se touže cestou jako Karpena, jenž kráčel již ku městu.
Namira, která jej byla sledovala, jakmile byl vyšel z trestnice, až k domu guvernérově, ukryla se rychle v stínu, aby nebyla zpozorována, spěchala však z povzdálečí rovněž za Karpenou s celou společností.
Noc byla dosti temná. Španěl kráčel ku předu krokem pravidelným, nerozmýšleje se ani na okamžik. Guvernér, doktor i ostatní následovali jej, jsouce od něho as třicet kroků vzdáleni. S nimi šli i strážníci, kteří měli rozkaz, aby Karpenu ani na okamžik nespouštěli s očí.
Silnice zatáčí se zde na blízku samého města kolem zálivu, jenž tvoří tuto, na druhé straně skály ceutské, malý přístav. Na nehybné a černé hladině vodní odrážela se záře dvou nebo tří světel.
