Byl to Pointe Pescade.
„Rychle … rychle … do domu! …“ volal.
Všichni vešli rychle do domu, jehož dveře se ihned uzavřely.
„A Zirone?“ tázal se doktor Antekirtt … „Co se stalo? Proč jsi jej opustil?“
„Bych vás zpravil…“
„Nehodlá nás přepadnouti?“
„Ve dvaceti minutách bude zde!“
„Tím lépe!“
„Nikoli! Tím hůře! … Nevím, jak se mohl dověděti o tom, že jste sem před sebou vyslal tucet mužů.“
„Nejspíše zvěděl to od muže, jenž nás následoval!“ děl Ludvík Ferrato.
„Nechť tak či onak, ví o tom!“ pravil Pointe Pescade. „A pochopil, že mu chystáte léčku!“
„Nechť přijde tedy!“ zvolal Petr Bathory.
„Přijde zajisté, pane Petře. Avšak ke dvanácti mužům, jež najal na Maltě, připojil se zbytek čety jeho, jenž se vrátil dnes do Santa Grotty!“
„Kolik jest s ním tedy banditů?“ tázal se doktor Antekirtt.
„As k padesáti!“ odvětil Pointe Pescade.
Situace doktora a malé družiny jeho, která se skládala pouze z jedenácti námořníkův, Ludvíka, Petra, Kapa Matifua a Pointa Pescada — celkem tudíž z šestnácti mužů proti padesáti — byla velice povážlivou. Mělo-li se státi rozhodnutí nějaké, nebo měly-li se vykonati přípravy k obraně, musilo se to státi rychle.
Avšak předem chtěl doktor Antekirtt zvěděti od Pointe Pescada, co se během dne událo, i dověděl se následující:
Ráno téhož dne vrátil se Zirone z Katanie, kdež byl večer před tím dlel, a byl to v pravdě on, kterého doktor viděl toulati se v sadech katanských. Když přibyl Zirone do skrýše santagrottské, oznámil mu jeden ze slídičů jeho, že as tucet mužů, vystupujících po různých stezkách, odebralo se do „domu Angličanů“.
Zirone pochopil dosti snadno situaci. Nebyl to již on, jenž vlákati chtěl doktora Antekirtta do pasti, nýbrž doktor sám chtěl tak učiniti vůči němu. Právem radil Sarkany svému druhu, aby doktoru Antekirttovi nedůvěřoval!“
Pointe Pescade však přes to naléhal na Zirona, aby „dům Angličanů“ přepadl, dokládaje, že Maltezané jeho snadno přemohou hrstku mužstva doktorova.
