dílem zamřížována. Všude nalézáme otáčivé schody, nízké, vlhké a špinavé dvéře, příkopy podobné roklím a tmavé tunely, kteréž nezaslouží ani jména ulic.
A všude v otvorech, do domů vedoucích, ve dveřích i v oknech, v předsíních s půdou vyšlapanou a nerovnou i na stupních viklajících se vidíme lid hrozný na pohled: staré ženy s obličeji čarodějnic, matky s obličejem vybledlým, jichž chudokrevnost způsobena byla nedostatkem čerstvého vzduchu, dívky každého stáří, zahalené v cáry, polonahé hochy, chorobného vzhledu, kteří se v kalu válejí, žebráky, kteří rány své na odiv staví, muže, nosiče a rybáky s divokým vzezřením, ochotné ke každému činu špatnému — a uprostřed tohoto lidu lhostejné strážníky, kteří oněm neuvěřitelným, odstrašujícím postavám již uvykli a nejen s nim jsou seznámeni, nýbrž i spříbuzněni.
V jednom z domů této čtvrti a sice v nejvyšším poschodí bydlili Ludvík Ferrato a sestra jeho Marie. Byt jejich skládal se jen ze dvou komor. Doktor Antekirtt dojat byl podivně chudobou zde se jevící, avšak i úzkostlivou čistotou. Bylo všude viděti stopy činnosti pečlivé hospodyně, kteráž kdysi řídila i domácnost rybáře rovinjského.
Když Antekirtt i Petr vstoupili, povstala Marie a rychle obrátivši se k Ludvíku, zvolala radostně: „Mé dítě! Můj Ludvíku!“
Lze pochopiti, v jaké úzkosti strávila poslední bouřlivou noc vědouc, že bratr její ve chvíli té dlí na moři.
Ludvík objal sestru svoji a představil jí své průvodce.
Doktor Antekirtt vyprávěl několika slovy, za jakých okolností Ludvík život svůj vydal v nebezpečí, aby zachránil parník, zkáze již propadlý.
Mezitím co mluvil, pozorovala jej Marie tak bedlivě, že doktor Antekirtt jednu chvíli právem se obával, že poznala v něm hraběte Matyáše Sandorfa. Oči dívčiny podivně se zaleskly, ale blesk ten opět rychle vyhasl. Jakž by byla jej mohla poznati po patnácti letech, zvláště když tehdy — v Rovinji — na útěku svém byl jen několik hodin hostem otce jejího?
Dcera Ondřeje Ferrata byla nyní třiatřicet let stará. Pro ryzost tahů v obličeji a pro ohnivý zrak svůj mohla býti zvána dosud krásnou. Jen několik šedých vlasů, kteréž se vloudily v černé její kadeře, nasvědčovalo tomu, že krutější měly pro ni následky útrapy života nežli dlouhá řada let.
