Mluví nářečím, jehož základem jest arabština, památka to z dobytí Malty po úpadku byzantského císařství. Řeč jejich jest živá, pohnutá a malebná a hodí se výborně pro přirovnání, básnické obrazy a pro poesii vůbec. Maltezané jsou výteční námořníci, když je někdo upoutati dovede, a odvážní rybáři, kteří při četných a prudkých bouřích okolního moře uvykli nebezpečí.
Na tomto ostrově vykonával tedy Ludvík Ferrato živnost svoji, a sice stejně odvážné, jako by byl rodilým Maltezanem; ostatně žil zde se sestrou svojí Marií skorem již patnáct let.
Svrchu mluvilo se o La Valettě a „obcích sousedních“. Ležíť totiž kolem obou přístavů: Velké Marsy a přístavu karanténního, asi šest měst. Floriana, La Senglea, La Cospiqua, La Victoriosa, La Sliema a La Misida, nejsou pouhá předměstí ani jen skupiny domů, obývaných chudší třídou, nýbrž jsou to pravá města s nádhernými domy, hotely a kostely, kteréž sloužily by k okrase i samému městu hlavnímu, jež má pětadvacet tisíc obyvatelů, a v němž lze obdivovati se palácům, kteréž se zovou hospici provençskou, kastilskou, auvergnskou, italskou a francouzskou.
Ludvík Ferrato a sestra jeho bydlili v La Valettě. Slušelo by vlastně říci pod La Valettou, neboť bydlili ve čtvrti takřka podzemní, kteráž se zove Manderaggio, a k níž jest přístup z ulice sv. Marka. Tam nalezli byt, jenž byl v poměru k jejich malým příjmům, tam uvedl též Ludvík doktora Antekirtta i Petra Bathoryho, když yachta v přístavu zakotvila.
Všichni tři vystoupili na nábřeží, když byli odmítli množství bárek, které se jim ke službě nabízely. Porta della Marina zůstala za nimi, a když minuli i tvrz s dvojími kasematami, vystupovali dále po jakési příkré rampě a na to po stupních úzké ulice jsouce omámeni hlaholem zvonů, jenž jako vzduch plný tónů nad La Valettou se vznáší. Kráčejíce mezi vysokými domy, rozžatými lampičkami opatřenými, přišli konečně před hlavní chrám sv. Jana, kol něhož stále víří lid, jenž nejvíce snad ze všech národů libuje si v hluku a lomozu.
Když nedaleko chrámu dostoupili výše pahrbku, sestupovali pak opět, směřujíce ku přístavu karanténnímu; v polovici svahu stanuli však před schodištěm, jež po pravé straně vede k níže ležícím částem města.
Manderaggio jest čtvrt města, jež se táhne až pode zdi pevnostní. Uličky její jsou úzké tak, že slunce do nich nikdy ani nevniká; vysoké žluté, po obou stranách vystupující zdi jeví na tisíce malých nepravidelných otvorů, oken to, jež dílem jsou otevřena.
