„Tiše …“ šeptala paní Toronthlaová, „tiše! … nechť nikdo nás neslyší!“
Na to napiavši zbývající síly, pravila hlasem sotva slyšitelným:
„Savo, žádám tě za odpuštění za to, co jsem ti zlého způsobila … neměla jsem síly tomu zabrániti…“
„Zlého! … mně zlého, ty, matičko, že jsi něco učinila! … Mne prosíš ty za odpuštění! …“
„Polib mne naposled, Savo! … Ano … Naposled! … Budu tak věděti, že jsi mi odpustila! — —“
Tato měla ještě síly, aby jí ovinula rámě kol šíje. Vzchopivši se pak poněkud a hledíc na ni s utkvělostí děsivou, pravila:
„Savo! … ty nejsi… slyš … dcerou Silasa Toronthala! … Nejsi dcerou mojí … Otec tvůj…“
Nemohla domluviti… Celé tělo její mocně se zachvělo a vymklo se z ruky Saviny. Duše její odlétla s posledními slovy těmi.
Dívka sklonila se nad mrtvolou … Chtěla ji vzkřísiti! … Nadarmo. Zděšena počala úzkostlivě volati. Všichni z domu sběhli se.
Silas Toronthal byl jedním z prvních, kteří k mrtvé přispěchali.
Sava, spatřivši člověka toho, zachvácena byla nevýslovným odporem vůči němu a odstoupila na krok od něho. Měla nyní právo jej nenáviděti, nebo nebyl jejím otcem. Umírající řekla jí to a člověk zmírající nepronáší lež!
Na to Sava prchla, jsouc pobouřena tím, co sdělila jí ubohá žena, jež milovala ji jako dceru svoji — a zděšená nad tím, co tato jí nemohla již říci, poněvadž smrt nedopřála jí času odhaliti celé tajemství!
Dva dny na to konal se pohřeb paní Toronthalové s velikou okázalostí. Celý dav přátel, jež má vždy muž bohatý, obklopoval pana Toronthala. Podle něho kráčel Sarkany, dokazuje takto přítomností svojí, že nic nezměnilo se v záměrech, jež uvésti ho měly v kruh rodiny Toronthalovy. Tak doufal také on sám, avšak měla-li se naděje jeho splniti, musil přemoci větší ještě překážky, nežli tušil. Sarkany ve chvíli té se domníval však, že okolnosti jsou přinivé provedení úmyslu jeho, poněvadž Sava byla mu vydána nyní téměř bez obrany.
Sňatek však, jenž odročen byl pro chorobu paní Toronthalové, musil býti odložen nyní znovu pro smrt její. Dokud trval rodinný smutek, nemohlo býti řeči o svatbě. Zvyky společenské žádaly, aby od úmrtí do sňatku uplynulo aspoň několik měsíců.
