druhý patronu terstskému, sv. Justu. Budova ta opírá se o věž stojící na rohu façády, ozdobené velikou růžicí, pod níž jest hlavní vchod do chrámu.
Věž tato ovládá pláň na hřbetu Krasu, pod nímž se město prostírá. Z vyvýšeného bodu toho lze rozeznati snadno jednotlivé střechy od svahu návrší až ke břehům zálivu. Bylo tudíž možná sledovati let holuba, kdyby vypuštěn byl s vrcholu věže té, a poznati dobře dům, nad nímž by zapadl, ovšem jen kdyby dům ten byl v obvodu terstském a kdyby cílem poštovního holuba nebylo některé jiné město přímořské.
Pokus mohl se tudíž zdařiti, nebylo potřebí již ničeho jiného, než pustiti ptáka na svobodu.
Sarkany a Zirone opustili proto starý hřbitov, přešli prostorou před kostelem a zaměřili ku věži. Jedny dveře — náhodou ty, jež jsou pod chrličem dešťové vody, zřízeným pod výklenkem sv. Justa — byly otevřeny. Oba dobrodruzi vstoupili a vystupovali po točitých schodech, vedoucích do hořejších pater.
Za dvě nebo tři minuty ocitli se nahoře, pod samou střechou věže, které schází zevnější galerie. Avšak dvě okna po každé straně věže umožňují rozhled na všechny strany až k obzoru, ohraničenému na jedné straně pahorky a na druhé straně mořem.
Sarkany a Zirone postavili se u oken na straně severozápadní, z nichž se naskýtá pohled na Terst. Na starém zámku ze 16. století, jenž vystavěn jest v pozadí katedrály na vrcholku Krasu, bily právě čtyři hodiny. V ovzduší úplně jasném klonilo se slunce pozvolna k Jaderskému moři, a většina terstských domů ozářena byla paprsky slunečními právě na straně, obrácené ku věži katedrály.
Všechny okolnosti byly dobrodruhům příznivy.
Sarkany vzal holuba do rukou, poceloval jej naposled, načež jej pustil.
Pták rozpial křídla, ale s počátku klesal tak rychle k zemi, že se bylo co báti, aby vzdušný ten poslíček neukončil svoji karieru smrtelným pádem.
Vykřik zklamání vydral se ze rtů rozčileného Sicilana.
„Hle! Holub se opětně vznáší!“ zvolal hned na to Sarkany.
A skutečně holub nabýval opět rovnováhy v dolních vrstvách vzduchu, a vzlétnuv letěl přímo k severozápadní čtvrti města.
Sarkany a Zirone bedlivě jej sledovali.
Pták, v letu svém veden podivuhodným pudem, nebyl ani okamžik na rozpacích. Bylo viděti, že letí přímo ke svému cíli —
