jehož by byl býval dostihl již před hodinou, kdyby nebyl býval nucen na hřbitově svůj let přerušiti.
Sarkany a druh jeho sledovali ho s úzkostlivou pozorností. V duchu se tázali, zdaž nepoletí za obvod města, v kterémž případě byl by býval jich záměr zmařen.
Štěstí jim přálo.
„Vidím jej!… Vidím jej stále!“ volal Zirone, jenž měl zrak neobyčejně bystrý.
„Musíme si všimnouti zvláště dobře místa,“ prohodil Sarkany, „na něž holub slétne, abychom dle toho mohli uhodnouti celou situaci.“
Za několik minut sletěl holub na dům, jenž špičatou střechou svojí nad ostatní vynikal. Dům ten ležel ve skupině stromů v oné části města, v níž jest nemocnice a veřejný sad. Tam zmizel ve vikýři, s věže ještě dobře viditelném, nad nímž vztyčena byla železná, prolamovaná korouhvička pro určování směru větru, jež by byla bývala jistě dílem Quentina Metsysa[red 1], kdyby náhodou Terst ležel ve Flámsku. Nyní nebylo již nesnadno podle směru i podle lehce znatelné korouhvičky i podle vikýře a vysoké střechy vypátrati dům, v němž bydlila osoba, kteréž měl holub lístek donésti.
Sarkany a Zirone tudíž ihned sestoupili, kráčeli po svazích Krasu a několika úzkými uličkami, jimiž přišli na náměstí zvané Piazza della Legna. Tam musili se orientovati dále, aby nalezli skupinu domů, z nichž skládá se východní čtvrt města.
Ocitnuvše se na křižovatce dvou největších ulic městských, korsa Stadionova, jež vede k veřejnému sadu a krásného stromořadí zvaného Acquedotto, jimž dojíti lze k veliké pivnici v „Boschettu“, byli dobrodruzi na okamžik v nesnázích ve příčině pravého směru. Mají se dáti na pravo či na levo? Konečně zvolili bezděčně směr na pravo, majíce v úmyslu prohlédnouti bedlivě v celém stromořadí dům za domem, kdekoli zpozorovali nad vrcholky stromů vyčnívati jakou korouhvičku.
Kráčeli tudíž podél stromořadí, pozorujíce při tom různé domy a jejich střechy, aniž nalezli, čeho hledali, až se konečně ocitli na jeho konci.
„Hle! tam jest!“ zvolal konečně Zirone.
A ukázal na korouhvičku, již vítr od moře vanoucí otáčel kolem železné její osy. Pod korouhvičkou byl vikýř, kolem něhož právě několik holubů poletovalo. Omyl nebyl tu možný. Zde to bylo jisté, kde se holubice usadila.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Quentin Massys, vlámský malíř.
