Doktor Antekirtt prodlel ještě chvíli na břehu. Vyčkával dle všeho, až temnota bude ještě větší. Chvílemi se procházel. Po té náhle stanul. Stál zde nehybně, s rukama skříženýma a hleděl utkvěle na moře Jaderské, jako by mu byl svěřil celé své tajemství.
Na obloze nezářily měsíc ni hvězdy. Bylo sotva pozorovati větřík pozemní, jenž z večera váti počíná a jen několik hodin trvá. Mraky vysoké, avšak hustě nakupené, pokrývaly celou oblohu.
„V před!“ pravil doktor sám k sobě.
Vrátiv se k městu, kráčel podél hradeb směrem ke hřbitovu.
Před vchodem hřbitovním očekávali jej Pointe Pescade a Kap Matifu. Byli ukryti za stromem, tak že jich nikdo spozorovati nemohl.
Hřbitov byl v této pozdní době večerní již uzavřen. V domku hrobařově uhaslo poslední světlo. Bylo jisto, že před svítáním nikdo již na hřbitov nevstoupí.
Doktor Antekirtt znal zajisté velmi dobře polohu hřbitova. Nezamýšlel však vstoupiti tam vraty, neboť to, co hodlal vykonati, vyžadovalo největší tajnosti.
„Následujte mne!“ pravil Pointu Pescadovi a druhu jeho, kteří, spatřivše jej blížiti se, k němu přistoupili.
Všichni tři kráčeli na to podél zevnější zdi, kteráž na vlnité půdě do dosti značné výše stoupala.
Za chvíli na to doktor Antekirtt zastavil se a ukázal na nevelký průlom ve zdi, jenž vznikl asi tím, že se zde nedávno zeď sřítila.
„Za mnou!“ pravil.
Prolezl průlomem, a Pointe Pescade i Kap Matifu jej následovali.
Pod velikými stromy, jež větve své nad hroby skláněly, byla temnota ještě větší. Doktor však, aniž by okamžik váhal, dal se blízkým stromořadím a na to stezkou vedlejší, kteráž vedla k hořejší části hřbitova. Několik nočních ptáků, vyplašeno jeho kroky, tu a tam vzlétlo. Mimo ně však nebylo zde mezi kameny a kříži ni jediné živé bytosti.
Záhy na to zastavili se všichni tři před náhrobkem, majícím podobu kaple, jejíž mříž nebyla na klíč uzavřena.
Doktor proto jediným pohybem ruky tuto mříž otevřel. Po té stisknuv knoflík v malé svítilně elektrické, již byl s sebou přinesl, nechal padati světlo na náhrobek, avšak tak, aby odjinud nemohlo býti zpozorováno.
„Vejdi!“ pravil Kapu Matifuovi.
Kap Matifu vstoupil na rozkaz ten do malé kaple a ocitl se přede zdí, v níž tři mramorové desky byly zasazeny.
