žádní hosté zváni. Smlouvou svatební pojištěno mělo býti Savě značné jmění.
V den svatby, kdy v domě Toronthalově konaly se poslední přípravy, procházeli se dva mužové na protější straně třídy Stradonské.
Mužové tito byli Kap Matifu a Pointe Pescade.
Vrátiv se z Kotoru do Dubrovníku, přivedl doktor Antekirtt s sebou i Kap Matifua, jehož přítomnosti nebylo již v Kotoru potřebí. Kdož by mohl líčiti, jak oba druhové čili „dvojčata“, jak říkal Pointe Pescade, radovali se z opětného svého setkání!
Doktor Antekirtt pak odebral se po příchodu svém do Dubrovníku přímo do domu paní Bathoryové, kdež, jak nám již známo, nalezl Petra již umírajícího. Opustiv pak dům ten, ubytoval se v malém hostinci v předměstí pločském, kdež vyčkával, až by se vykonala svatba Savy Toronthalovy se Sarkanym, aby pak další kroky podnikl.
Ještě jednou navštívil doktor Antekirtt paní Bathoryovou před pohřbem Petrovým a pomohl jí sám uložit mrtvolu do rakve, načež vrátil se do bytu svého v hostinci, když byl Pointa Pescada a Kapa Matifua vyzval, aby střehli třídu Stradonskou.
Pointe Pescade dovedl s druhem svým živě hovořiti a při tom zároveň na vše bedlivý pozor míti.
„Vidím, že jsi sesílil, Kape můj,“ pravil ke svému příteli, stoupaje na špičky, aby rukou mohl změřiti sílu jeho ramen.
„Ano … jsem stále při síle!“
„Spozoroval jsem to ihned, když jsi mne objal.“
„Leč kus, v němž jsem měl vystoupiti?“ tázal se Kap Matifu, jenž nezapomínal, že dle úsudku Pointa Pescada veliký úkol jej očekává.
„Kus ten již počíná a dojde v něm řada i na tebe. Což nevidíš, že děj jest velice zauzlen?“
„Zauzlen?“
„Ano, a není to, jak se zdá, veselohra, nýbrž drama, jehož počátek jest dojemný a úchvatný …“
Pointe Pescade se zamlčel. Jakýsi povoz rychle přijíždějící zastavil se před domem Toronthalovým. Vrata se ihned otevřela a zavřela se opět, když povoz onen, v němž Pointe Pescade Sarkanyho byl zpozoroval, do průjezdu vjel.
„Ano, velice úchvatný,“ pokračoval pak Pointe Pescade v přerušeném hovoru, „a to slibuje kusu tomu veliký úspěch!“
