Tato stránka byla zkontrolována
114
– Náš beránek… jsa na smrt veden
úst ani neotevřel svých… –
Jak zabolel ten citát jeden
až v hloubi duší zvířených…
My jeli dál… však drahnou chvíli
jsme dumali a mlčeli,
pak v trojku vrátil se host milý,
žertovné naše veselí.
Ve Foros dojeli jsme, kde je
park nezvláštní, dům bez vkusu,
a slunce žár tam na zem leje,
jak zaplaceno od kusu.
K večere bylo. Jedem domů.
Do nebe skály trčely.
Do rozsochatých jejich lomů
se orli k spánku vraceli.
V daleku stranou modře snila
nesmírná moře hladina,
zladěná, tichá, jakby byla
to z barvotisku marina.
