Tato stránka byla zkontrolována
115
A tma je… Na zad zvolna plynou
skal rysy. Zvonky koňů zní.
Pár hvězd už září nad krajinou,
zrakové bílí, nehybní.
A jedem. Vstříc nám světlo blýská:
– jdi, izvoščíku, pohleď tam!…
– Jak pravíš, tatarská to víska?
A možno čaje dostat nám? –
I možno. Samovar už šumí,
před krčmou k stolku zasednem.
– Čert, Tatar, jak čaj strojit umí!…
Nuž, dej ty ještě čášku sem! –
– I pojíst možno? Ať se stane. –
Šel, přines v míse kouřící
na rožních maso nabodané,
hebounké maso vonící.
– Jak zveš to? – Šašlík –
Jídlo jejich,
toť kousky masa z berana,
po dávných strojen obyčejích –
– Což, zabíjel jsi za rána? –
