gymnasia kněz Peuritsch, zarytý to Němec. Katechetou byl kněz řádu maltézského Pöschl, též zarytý Němec. Ve čtvrté třídě vyučoval prof. von Ottenberger, též Němec, člověk to mímý a humánní, jeho hlavním koníčkem byly římské starožitnosti, které byl tiskem vydal a k odbírání odporučoval.
Byl patrný rozdíl mezi gymnasium tímto a gymnasii venkovskými, zvláštně klášterskými, již v ohledu tom, že toto gymnasium bylo obsazeno s dobrými sil[am]i učitelskými a pak že se nezacházelo se žáky tak bezohledně, ba často i surově jako na některém z venkovských gymnasií. Stastná náhoda tomu chtěla, že byl mým profesorem v třídách humanitních, t. j. v poesii a rhetorice náš nezapomenutelný Jungmann a až podnes pokládám si tuto náhodu za tu největší blaženost, ba za jakousi přednost, býti nè. kdejším žákem tohoto v každém ohledu výtečného muže. Osobnost Jungmannova učinila na mne takový dojem, že až podnes ho vidím přicházeti s jeho klidnou, každému milou a při tom přísnou tváří do školy, a jakmile se objevil na kadedře, nastalo hrobové ticho, žádný ze žáků neopovážil se jeho přednášku z kteréhokoliv předmětu jakýmkoliv způsobem vyrušit. Zů-
18
