oslavě intrády.Premianti obdrželi při čítání jich jmen co odměnu pilnosti skvostně vázanou knihu, některého latinského neb německého klasika, po těch akcesisté. Byl každý žádostiv, kterému se takového vyznamená(ni] „premio donati sunt“ aneb „his proxime accesserunt“ dostane, a stávalo se často, že se nedostalo tohoto vyznamenání onomu, který to očekával a byl zasloužil. Nato se přečítaly třídy ostatních žáků. Ten kdo nebyl čten, věděl už, že má z některého neb více předmětů dvouku neb trojku, takovito žáci nebyli čteni. Po přečtení stříd držel jeden (z] premiantů a nebylo-li těchto více než jeden, jeden akcesista rhetoriky německou řeč, v které děkoval profesorům za jejich péči a namáhání a loučil se [s] celým gymnasium. Tímto způsobem se končíval každý školní rok a po ditání tříd nastaly teprv prázdniny a každý žák pak spěchal budto radostně neb truchlivě s obdrženým latinským „klassenzetlem“ do svého domova, kdež býval často nemile přivítán od svých rodičů.
Jak jsem už podotknul, vstoupil jsem po prázdninách do čtvrté třídy gramatikální dle svého přání na staroměstské gymnasium v Praze. Toho času byl prefektem staroměstského