vojvody Oldřicha, kníže Břetislav (příjmím Český Achilles), sídlil v Olomouci, když r. 1028. Polany z Moravy vypudiv, jmenem otcovým Moravu spravoval. V&nbs;ppamátkách psaných připomíná se Olomouc nejprvé k r. 1055., když Morava z nařízení knížete Břetislava na troje knížetství rozdělena jest a Vratislav knížetství Olomucké obdržel. Z toho vysvítá, že Olomouc již tou dobou nejdůležitějším místem té částí Moravy byla, když se sídlem knížecím stala a knížetství dle něho nazvalo. Rovněž i ta okolnost dotvrzuje takové mínění, poněvač tou dobou (r. 1063.) obnovené biskupství moravské, které zničením Velkomoravské říše skrze Maďary r. 907. zaniklo, v Olomouci při kostele sv. Petra na Předhradí zřízeno bylo. Olomouc neobmezovala se tedy toho času již na pouhý hrad, ale rozšířena byla předhradím na skále se rozprostírajícím. Od té doby byla Olomouc nepřetržitým sídlem knížecím a jevištěm stálých rozmíšek mezi Přemyslovci a šířila se ku straně jihozápadní, až k tak zvanému Záhrobí (Zarten), kdež se skalnatý hřbet do údolí níží, až do r. 1200., kdež markrabata Moravská do Brna přesídlila — jakkoli Olomouc sídlem biskupským i kapitoly a předním místem moravským zůstala, neboť se odbývaly zde každoročně zemské soudy a zemské sněmy.
Velepamátnou stala se Olomouc r. 1241., obležením a porážkou Tatarů, kterou celý křesťanský svět od zábubných nájezdů těchto strašlivých mongolských hord na vždy osvobozen jest. Toho času měla Olomouc čtyry brány, dvě na Hradě, z nichž šla jedna severně pod nynějším děkanstvím kapitolním dolů k ramenu Moravy a druhá jížně na Předhradí k biskupskému domu; a dvě na Předhradí, z nichž jedna řečená Předhradská šla na
