Původ kostela sv. Mořice jest prastarý, jakkoli tomu název cizojazyčný odporovati se zdá.[1] Dle jedné mešní knihy z r. 1505. založil prý jej kolem r. 911. biskup (metropolita Moravský) Jan. Volný udává ve své kostelní topografii za prvního faráře čili děkana při tomto kostele k r. 1015. Benedikta, děkana pro celou Moravu, kolem r. 1030. Reingotta, též děkana, r. 1053. Budimíra děkana a dále nepřetržitou řadu duchovních správců téhož kostela, který pak Benediktinskému klášteru na Hradisku podřízen byl až do oné doby, kdy Jindřich Zdik stolici biskupskou v Olomouci nastoupil.
V listinách vystupuje teprv r. 1257. vikař Fridrich co duchovní správce při kostele sv. Mořice; jest to však přece nejstarší fara v Olomouci a obsazovala se od nejstarších dob olomuckým kanovníkem co farářem, který r. 1730. od papeže Klimenta XII. na hodnosť probošta pro všechny budoucí časy povýšen jest. V letech 1393., 1453. a 1544. kostel zároveň s částkou města vyhořel. Roku 1619. zmocnili se ho protestanté, avšak již r. 1621. opět navrácen jest katolíkům. Od r. 1642. až do r. 1649. měli jej Švédové ve své moci. R. 1681. obnoven jest, ale již r. 1709. ztrávil jej i s 26 oltáři a všemi zvony oheň, jenž se tam dostal z jednoho panského domu na straně polední, který s chrámem chodbou spojen byl. Za tou příčinou pozbyl kostel vysoký štít, jenž se právě mezi oběma věžema vypínal. Při obležení Olomouce vojskem Pruským (od 27. května až do 2. července 1758.) padla do kostela 24liberní kule, poškodila ale toliko kazatelnu.
- ↑ Proto vyslovuje Šembera ve svých Pamětech Olomuckých, že by mohl pocházeti z doby biskupa Bruny, (1245—1281.), poněvač tentýž biskup r. 1262. také kostel sv. Mořice v Kroměříži založil.
