Když syn Ludvík, jenž po smrti otce svého vládu nastoupil, roku 1522. do Brna zavítal, odeslali Olomučané několik radních co deputaci za ním, aby jim stará nadání milostivě stvrditi ráčil. Tomuto přání vyhověl vzhledem ku věrnosti, jakou jemu i otci jeho dotud zachovali. Mezi jinými potvrdil i onu starou výsadu, že totiž veškerou radu sami voliti mohou.
Za krále Ludvíka počaly v Olomouci nové náboženské rozmíšky s učením Lutherovým, k němuž se veliká část Německého, dosud tak nápadně pro katolicismus horlivšího obyvatelstva přidala. Když z jara roku 1523. král Ludvík s královnou Marií v průvodu Jiřího, markraběte Braniborského, Kazimíra, knížete Těšínského, Bedřicha, knížete Lehnického, Karla, knížete Münsterberského a jiných knížat a pánů v Olomouci se zdržovali, vypovězeni jsou všichni Lutheráni, kteří se kompaktatů nedrželi a spáleny jsou některé spisy Lutherovy veřejně na Horním náměstí; Pavel Sperat, Německý kazatel Lutheránský, jenž byl z Jihlavy do Olomouce přišel a zde kázal, odsouzen jest k smrti — ale na přímluvu Jana z Kunštátu a jiných Moravských pánů dána mu milost, že byl muž příkladného života; vypovězen však ze země. Za svého pobytu v Olomouci potvrdil král Ludvík ve čtvrtek po veliké noci dne 9. dubna stavům zemským veškerá práva a výsady, a vydal i některé jiné listiny panu Vojtěchovi z Pernštýna. Král Ludvík vícekrát v Olomouci nepobyl; nešťastná jeho smrt u Mohače roku 1526. jest známou událostí, neboť s ní končí řada výhradně Českých panovníků.
Jelikož král Ludvík bezdětný zemřel, uprázdněn opět Český trůn a stavové Čeští předsevzali dle starobylého zemského obyčeje svobodnou volbu nového krále. Zvolen jest Ferdinand, arcikníže Rakouský pod jménem Ferdinanda I. a s ním vystoupil rod Habsbur-
